Nabídka:




Moutnická škola

Úvodní stránka > O obci > Pamětihodnosti > Škola > Moutnická škola >

Moutnická škola

Až do tereziánských reforem v Moutnicích škola nebyla. Zdejší děti, pokud z vůle rodičů školu navštěvovaly, docházely do sousedních Těšan. Výuka na těšanské škole probíhala pouze v zimním období, v létě děti pomáhaly v domácnosti a na poli.

6.12.1774 vznikl Všeobecný školský řád, který byl sankciovaný císařovnou Marií Terezií. V platnost vešel počátkem následujícího roku, školství dostalo pevný řád a základní školství zavedlo školy triviální, hlavní a normální. Poprvé byla také uzákoněna povinná školní docházka v délce 5 až 7 let.

Nejnižší stupeň základního školství byly triviální školy neboli triviálky. Zde se učily děti číst, psát, počítat, učili se náboženství a biblickým dějinám. V této době započetí školských reforem a zavedení povinné školní docházky navštěvovaly moutnické děti triviální školu v Těšanech, kam docházely až do roku 1784.

V roce 1785 nechala vrchnostenská správa v Moutnicích zřídit triviální školu. Školní budova měla učebnu a byt pro učitele.Od roku 1787 docházel do Moutnic pomocník těšanského učitele František Gloc, kterého v roce 1797 vystřídal Jan Jílek. Byl to zkušený učitel a v moutnické škole vyučoval česky. Tehdy do školy docházelo celkem 37 dětí z Moutnic a Rozařína.

Učitele Jílka vystřídal Josef Straka a počet dětí navštěvující moutnickou školu vzrostl na 160. Josef Straka byl v roce 1821 vystřídán Janem Strakou, nikde však není doloženo jestli to byla pouze shoda jmen nebo se jednalo o příbuzné. Jan Straka působil na moutnické škole celých 50 let. Za jeho působení se v roce 1830 moutnická škola osamostatnila a kromě Rozařína k ní byly přiškoleny i Těšany a do roku 1882 i Nesvačilka.

V roce  1871 zasedl za katedru moutnické školy učitel Josef Janků. V obci založil a vedl obecní kroniku, kde zaznamenával dějiny obcí Moutnice a Rozařín. Byl zakladatel moutnické školní knihovny, navíc byl jeden z hlavních iniciátorů stavby nové školy.

Nová školní budova byla postavena v roce 1882 a byla slavnostně předána do užívání. Výstavbou této nové budovy byla moutnická obecná škola povýšena z jednotřídní na obecnou školu dvoutřídní. Nadučiteli tehdy s výukou žáků pomáhal pomocník, kterému se říkalo podučitel. Do školy již chodilo 172 žáků.

Budova školy byla v roce 1908 opět přestavena, tehdejším řídícím školy byl Jan Mikula a dosavadní dvoutřídní obecná škola byla rozšířena na školu trojtřídní. Její oficiální název zněl „Trojtřídní obecná škola v Moutnicích“ a měla 216 žáků.

Došla doba světového válečného konfliktu a škola byla zanedbávána, pro nedostatek otopu i často zavírána. Vystřídalo se zde vedení i učitelé a v roce 1927 byla moutnická obecná škola rozšířena o čtvrtou postupovou třídu a nesla název „Trojtřídní obecná škola smíšená s postupovou třídou“. Až v roce 1935 se podařily důležité organizační změny a povýšit moutnickou školu na Obecnou čtyřtřídní školu.

Těžká rána pro školství a to i to moutnické došla v roce 1939, kdy se nacistická okupační armáda snažila naše školství podvázat a umlčet. I v moutnické knihovně proběhla revize a vyřazení nevhodných knih. Ve škole se začal organizovat sběr surovin pro frontu a od roku 1942 se stala němčina povinným předmětem ve všech třídách.

Velká tragédie postihla moutnickou školu 16.4.1945, kdy zde při náletu zahynula žákyně třetí třídy Věra Putnová. V průběhu osvobozovacích bojů sloužila budova moutnické školy jako polní lazaret a obvazovna a byla značně poničena. Provizorní vyučování probíhalo pouze v jedné třídě. Oprava školy si pak vyžádala značné úsilí místních obyvatel.

Učitelé, řídící učitelé a ředitelé moutnické školy:

1787 – 1797     František Gloc

1797 - ?            Jan Jílek a Josef Straka

1821 – 1870     Jan Straka

1871 – 1903     Josef Janků

1903 – 1923     Jan Mikula

1923                 Josef Vobrovský (správce)

1923 – 1932     Karel Kyzlink

1932 – 1933     František Čechura (správce)

1933 – 1939     František přikryl

1939 – 1941     Štěpán Šajtar

1941 – 1946     Jindřiška Sedláčková

1946 – 1952     Štěpán Šajtar

1952 – 1956     Jindřiška Sedláčková

1956 – 1969     Bohumil Sedláček

1969 – 1974     Jaroslav Lízal

1974 – 1991     Jana Svítilová

Od roku 1991   Marie Marešová